V minulém článku jsme vám přiblížili začátky velkomeziříčské házené, které byly spojeny se ženami – průkopnicemi tohoto krásného sportu. Dnes se podíváme na úspěšná třicátá léta a počátky mužského družstva.
Začátek třicátých let vnesl do družstva žen nového vedoucího družstva, pana Františka Veselého, zaměstnance městské spořitelny. Zároveň došlo ke značnému omlazení týmu. Velká změna se také udála s dresy hráček – od dlouhých sukní přešly na praktičtější trenýrky.
Popularita české házené ve městě rostla, a proto také bylo vytvořeno družstvo mužů. Mezi prvními hráči byli pánové Dvořáček, Kalný, Klapal (velká ikona celé velkomeziříčské házené), Navrátil, Pánek, Plaček a Skopeček.
Oba naše celky byly zvány na sportovní dny v Třebíči a do Polné. Ale tým SK Velké Meziříčí také nebyl pozadu a pravidelně pořádal sportovní hry, např. v roce 1933 hostil mistra ČSR, muže z Moravské Slávie Brno. Utkání skončilo jednoznačně pro československého mistra, a to v poměru 6:24.
V polovině 30. let se pan František Veselý přesunul do kopané a vedení házené převzal Eduard Klapal. V té době bylo v oddíle registrováno 15 hráček a 14 hráčů. Na tehdejší poměry to bylo dostatečné množství, ale nutno říci, že se ještě nepracovalo s mládeží. To přišlo až později…
Tučným písmem se do historie vepsal rok 1937. V květnu toho roku ženy získaly 1. místo na turnaji v Borovině, a tak získaly první pohár v dějinách velkomeziříčské házené. Ve finále zvítězily nad SK Úředníci Praha-Karlín, když předtím zdolaly Brtnici 13:0 a Borovinu Třebíč 4:3.
Poslední dvě léta třicátých let byla pro velkomeziříčskou házenou velice plodná. Nejprve družstvo reálného gymnázia, složené vesměs z hráček SK Velké Meziříčí, s jistotou získalo titul středoškolského mistra ČSR v Praze. Dvě hráčky Dufková a Fialová byly dokonce pozvány do reprezentačního družstva! Trenérem nebyl nikdo jiný než Eduard Klapal.
Ženám se v Mistrovství Moravy podařilo získat druhé místo. To jim zajistil zápas ve Zlíně, kde vyhrály 5:1. Utkání přihlíželo 700 platících diváků, kteří museli smeknout před rychlou a energickou hrou velkomeziříčských žen. Dorostenky, jako druhé družstvo žen, vyhrály II. třídu, a postoupily tak do I. třídy západomoravské župy. Muži se umístili na krásném třetím místě v I. třídě.
Ještě si můžeme ukázat bilanci jarní sezóny 1939. Celkem bylo odehráno 20 zápasů, z nichž 16 odehrál tým žen se skóre 69:33! Opravdu neuvěřitelná útočná síla…
Ve čtyřicátých letech velkomeziříčská házená rozhodně nezahálela. Ani válka ji nezastavila. A co se povedlo? Tak o tom zase příště…
Pro zajímavost:
Eduard Klapal – muž, který byl pro celou velkomeziříčskou házenou důležitou postavou. Narodil se 31. 12. 1908 v rodině lékaře jako čtvrtý, nejmladší chlapec. Jeho učitel tělesné výchovy ho zavedl na Moravskou Slávii, kde pod vedením trenéra Vykoupila trénoval 4,5 roku. Reprezentoval Moravskou Slávii v atletických disciplínách. Po studiích v roce 1928 nastoupil na své první místo učitele v Ořechově, poté ve Velké Bíteši a Lhotkách. Po válce zakotvil ve Velkém Meziříčí, kde učil až do roku 1968. Téměř celý svůj život se věnoval házené. V letech 1931–1932 začal sám aktivně hrát českou házenou za SK Velké Meziříčí. V roce 1934 se stal trenérem velkomeziříčských žen a trénování se věnoval až do roku 1978, kdy mu bylo obdivuhodných 70 let. Měl velký podíl na vybudování hřiště v Rudolfově parku. Organizačně vypomáhal při výstavbě komplexu házenkářských hřišť v nových podmínkách za Světlou. Po roce 1989 se zasadil o oživení sokolských myšlenek a na jeho podnět zahájila znovu svoji činnost Tělocvičná jednota Sokol Velké Meziříčí. Celý svůj život zasvětil práci s dětmi a mládeží. Za svoji práci byl odměněn řadou veřejných uznání. Mezi jinými to bylo i nejvyšší ocenění – medaile dr. Miroslava Tyrše. Zemřel 3. června 2004 ve věku nedožitých 96 let. Na jeho památku je od roku 2006 pořádán Memoriál Eduarda Klapala mladších žákyň – dvoudenní turnaj pro týmy z celé České republiky. Čest jeho památce.
